Hodnocení přípravy mužů TJ Pražmo-Raškovice

Fotbal se v Raškovicích začal hrát patrně někdy kolem roku 1936 (v Dobré r. 1926, v Nižních Lhotách 1927, v Janovicích 1930). Třebaže se nedochovaly žádné oficiální dokumenty, svědčí o této skutečnosti několik nepřímých důkazů. Tak předně to jsou záznamy v Tkáčově soukromé kronice (vedena od sezóny roku 1952), kde je toto datum prvně uvedeno a zároveň je uveden název klubu „SK Slezská Viktoria Raškovice“. Na financování činnosti klubu se podíleli továrníci otec a syn Kirchhoffové z Raškovic a Jan Řehák, majitel hotelu Trávný a pily na Pražmě. Ten také daroval pozemek na vybudování hřiště a díky jemu se zachoval pohár pro vítěze fotbalového turnaje (je vystaven v naší klubovně a jeho fotografie je uvedena v obrazové části této publikace), na němž je vyryto datum 23. 8. 1936.

Tehdejší hřiště se nacházelo v prostoru hřiště současného, ale bylo orientováno zhruba o 30^o doprava (bylo rovnoběžné s podlouhlým stavením p. Macha). Jen pro zajímavost uvádíme, že ještě v první polovině 50. let se pro toto hřiště používalo označení „na Viktorce“. Takže, když se mezi kluky v té době řeklo „dnes hrajeme na Viktorce“, tak  každému bylo zřejmé, že se hraje na velkém fotbalovém hřišti a ne na nějakém jiném „plácku“, kterých byla v té době v Raškovicích celá řada.

Mužstvo hrálo v Těšínské župě. V „Kronice“ je také uvedena nejčastější sestava: Naizar (Meca František) – Maca Rudolf, Šlégr – Šmíra Ferdinand, Čmelák, Ševčík Milan – Galač, Kroček Karel, Ševčík Josef, Těšínský Josef, Korbáš Boh. Dalšími hráči byli Nitra a Kraus. Brankář Najzar, Ševčík M. a Ševčík Josef  přišli z Dobré.

Celkem v dobré shodě s údaji v „Kronice“ jsou písemné vzpomínky Josefa Válka, dřívějšího hráče tedhejší „Viktorky“. Válek uvádí, že v roce 1937 hrálo mužstvo SK Slezská Viktoria Raškovice v Těšínské župě spolu s SK Jablunkov, Beskydem Jablunkov, Stonavou, Třincem „B“ aj. Trenérem mužstva byl pan Tarkoš (slovenský Maďar) a z hráčů si vzpomíná na jména: Bača Karel (brankář), Bača Bohuš, Fabián Karel, Kroček Karel, Pajůrek Josef, Válek Josef, Válek Rudolf, Muroň, Velčovský Jindřich, Šmíra Ferdinand. Vzpomíná též na brankáře Najzara a útočníka Ševčíka (oba z Dobré) a vojáky z cyklistického oddílu Šlégra, Zavadila a Kolaříka.

Na www stránkách Sokola Dobrá bylo nalezeno, že v roce 1938 se v Raškovicích uskutečnil turnaj, kterého se zúčastnili: SK Sparta Dobrá, Staroměstský SK, SK Ostravská Slávia Ostrava a domácí SK Slezská Viktoria Raškovice. Vítězem se stal doberský klub.

Po obsazení našich pohraničních území v říjnu 1938 a následné okupaci celého území 15. března 1939, byla činnost klubu utlumena.

Další kapitola historie našeho fotbalu se začala psát 8. února 1940, kdy v  tehdejším hotelu „Pícha“  (nyní „Ondráš“)  v Raškovicích, dochází k oficiální registraci nového klubu pod názvem SK Lhoty-Raškovice se sídlem v Nižních Lhotách. Předsedou se stal p. Muroň František, starosta Nižních Lhot, místopředsedou p. Klusáček R., hoteliér z Raškovic a vedoucím mužstva pan Dužík Josef. Kádr mužstva tvořili hráči: bratři Karel a Bohuš Bačové, Šmíra Ferdinand., Korbáš K., Korbáš R., Velčovský Jindřich, Tkáč Štěpán, Macháček Ferdinand., bratři Jan a Václav Bilští, bratři Jan a Boh. Kohoutovi, bratři Josef a Eduard Liškové, bratři Eduard a Jan Muroňovi. Zpočátku hrálo mužstvo III. třídu s mužstvy Sparta Dobrá, Karlova huť, Ostravice, Frýdek, Baška a jiné. Ke konci války už  II. třídu  s mužstvy Rapid Muglinov, Meteor Vratimov, Zábřeh, Šenov a jiné. Koncem roku 1948 dochází k odloučení Raškovic, kde vzniká v rámci Sokola Pražmo-Raškovice nový oddíl kopané. Pro původní oddíl Lhoty-Raškovice to sice znamenalo výrazné oslabení (do Raškovic např. přešli: Bača Bohuš, Šmíra Ferdinand, Klimánek Václav, bratři Arnošt a Oldřich Benešové, bratři František a Sláva Zapletalové aj.), ale v Raškovicích tak vzniklo velmi kvalitní mužstvo, které v sezoně roku 1949 (tenkrát se hrálo systémem jaro-podzim) vyhrálo IV. třídu Slezské župy a postoupilo do třídy III., kde v sezoně 1950 skončilo na pěkném 7. místě z dvanácti účastníků. Hráčské kádry, výsledky jednotlivých utkání, střelce branek a konečné tabulky jednotlivých ročníků je možno nalézt ve výsledkové části. Bohužel, ani pro toto období se nedochovaly nějaké oficiální písemné materiály, takže autoři byli odkázáni převážně na vlastní vědomosti a částečně na materiály uvedené na konci této publikace.

Oddíl našel domov na původním hřišti SK Slezská Viktoria Raškovice, které bylo předem upraveno pomocí škváry. Tenkrát se mluvilo asi o 50-ti fůrách, dovezených z blízkých fabrik nákladními auty Tatra 111.

Při prvním mistrovském zápase se Sokolem Bludovice (u Nového Jičína) byly branky ještě bez sítí. Drátěné sítě byly napevno připevněny až pro druhý zápas se Sokolem Tichá. Ty pak byly používány až do roku 1953. Hřiště se lajnovalo pilinami, tráva se kosila ručně kosou. Často vypomohly i krávy, což mělo někdy pro hráče neblahé důsledky. Hnědé „koláče“ se totiž před zápasem podařilo ne vždy dokonale odstranit….. Kabiny nebyly. Hráči i rozhodčí se převlékali v blízké Měšťanské škole. Je pravdou, že tenkrát byl přístup ke hřišti naprosto „bezbariérový“, takže cesta ze školy na hřiště netrvala déle než 5 minut. O poločase hráči do „kabin“ nechodili. Po zápase se většinou umývali v blízkém, dnes již neexistujícím, potoce nad hřištěm. Dokonalejší očista probíhala až ve školním umývadle (lavoru). První zápas byl pro celé Raškovice a široké okolí doslova fotbalovým svátkem. Bylo „vyprodáno“. Diváci všech věkových kategorií a obou pohlaví seděli na lavičkách podél delších stran hřiště a stáli, někdy i ve dvou řadách, kolem celého hřiště. Celou sezónu roku 1949 mužstvo hrálo ve tmavě modrých dresech bez čísel, bílých trenýrkách a modrých štulpnách. Druhou kombinací byly tmavě zelené dresy a štulpny, doplněné bílými trenýrkami. V těchto barvách hrálo mužstvo jen výjimečně. Kapitánem mužstva byl dřívější hráč Viktorie Raškovice i společného mužstva Lhoty-Raškovice Ferdinand Šmíra, předsedou oddílu a současně trenérem pan Rudolf Maca, pravý obránce Viktorie, který zároveň patřil k hlavním iniciátorům vzniku fotbalového klubu v Raškovicích.

Během sezóny 1951 po odchodu několika hráčů (Mališ, Šmíra, Bača B., Hlisnikovský) a hlavně obětavého a pro fotbal silně zapáleného p. R. Mace, začala kvalita mužstva mírně a kvalita funkcionářského kádru silně upadat, což pak vyvrcholilo v roce 1953, kdy mužstvo mělo po polovině soutěže nejprve pro nedodržení pravidel zastavenou činnost a posléze ze soutěže odstoupilo. Všechny rekvizity klubu převzal p. Tota z Jiskry Frýdek (viz „Kronika“). Než se ovšem tak stalo, tak došlo k dvojnásobné změně názvu oddílu kopané. Nejdříve bylo usnesením členské schůze Sokola Pražmo-Raškovice, v jehož rámci oddíl kopané působil, rozhodnuto (20. 11. 1950), že celá jednota bude převedena na závodní sokolskou jednotu s názvem Sokol Slezan Raškovice. Během roku 1952 pak oddíl kopané změnil název  na Jiskra Raškovice.

Ke „znovuzrození“ raškovické kopané dochází až 4. 8. 1957 na ustavující schůzi oddílu kopané. Byl zvolen nový výbor ve složení: pan Břetislav Morys st., předseda, dalšími členy byli pánové: Tkáč Jan, Špok J., Dyba Bohuš, Zapletal J., Slanina K., Hradecký V. Vedoucím mužstva a současně i trenérem byl ustaven Tkáč Jan, jeho pomocníkem Sláva Zapletal. Jak sám Tkáč ve své kronice vzpomíná, začínalo se „od piky“. Bylo potřeba upravit hřiště, postavit branky, kabiny, lavičky pro diváky. Na tom všem se podíleli fotbaloví příznivci i budoucí hráči. Tak např. pan  Josef Fluksa  (otec pozdějšího brankáře Leopolda Fluksy) postavil dřevěnou kostru kabin, Jan Čuraj sehnal v „Lipině“ plech na střechu atd. Nově vzniklý oddíl nesl název TJ Tatran Pražmo-Raškovice a od roku 1959 až po dnešní dny, TJ Pražmo-Raškovice.

Oddíl byl zařazen do IV. třídy Frýdecko-Místecka. Osu mužstva tvořili převážně hráči z let 1949-53 (viz výsledková část). Před prvním domácím mistrovským utkáním s TJ Kunčičky (10. 8. 1958; od sezóny 1957/58 se již zase hrálo tradičním systémem  podzim-jaro) byl proveden slavnostní nástup mužstev, slavnostní projev přednesl předseda oddílu p. Břetislav Morys st. a následný slib za hráče pronesl kapitán mužstva Sláva Zapletal. Během celého soutěžního ročníku hrálo mužstvo velice zodpovědně a obětavě. Soutěž vyhrálo a od sezóny 1959/60 hrálo v okresních soutěžích buď III. třídu (zvanou též okresní soutěž) nebo II. třídu (okresní přebor) se střídavými úspěchy až do sezóny 1998/99, kdy postoupilo do krajských soutěží, v nichž úspěšně působí až dodnes (2013/14).

Od sezóny roku 1949 slavilo mužstvo celkem devětkrát postup (ze IV. do III. třídy v sezónách roku 1949 a 1958/59, ze III. třídy do okresního přeboru v sezónách 1965/66, 1968/69, 1981/82, 1984/85 a 1991/92, z OP do 1. B třídy v sezóně 1998/99 a z 1. B do 1. A třídy v sezóně 2001/02). Naopak smutek ze sestupu zavládl v kabině pouze čtyřikrát v sezónách 1966/67, 1971/72, 1982/83 a 1989/90, kdy mužstvo sestoupilo z okresního přeboru do III. třídy. Patrně nejslavnější byl postup do 1. B třídy v sezóně 1998/99. V rozhodujícím utkání, tři kola před koncem soutěže, jsme na domácí půdě rozdrtili vedoucí mužstvo okresního přeboru Sokol Šenov v poměru 6:2. Jak uvádí „Kronika“, utkání sledovalo zhruba 750 platících diváků. Byli mezi nimi i příznivci ostatních oddílů a velké množství fotbalových činovníků z okresu i kraje. Oslavy postupu nebraly konce a skončily 48 hodinovým posezením hráčů, funkcionářů a některých příznivců na zahradě trenéra p. Vl. Šindlera. Harmoniku a bujarý zpěv bylo slyšet po širokém okolí naší i okolních vesnic.

Mezi sportovní úspěchy klubu je zcela jistě nutno zařadit vítězství našeho mužstva na Memoriálu Arnošta Beneše (hráč společného mužstva Lhoty-Raškovice a v roce 1949 hráč mužstva Raškovic) v Nižních Lhotách v červenci 1963. Celodenního turnaje (hrálo se 2x 25 minut) se kromě nás zúčastnil pořádající oddíl Sokol Lhoty-Nošovice, Sokol Dobrá a Sokol Janovice. Při rovnosti bodů s Dobrou rozhodl o našem vítězství penaltový rozstřel v poměru 3:2. V oddílové síni slávy najdeme také poháry za první místa  „A“ mužstva na zimním turnaji v Sedlištích (2000), na turnaji ve Stachovicích (2001) a na „ Turnaji přátelství “   na domácí půdě v Raškovicích (2002). Účastníci turnajů a výsledky se ,bobužel, nedochovaly.

Na závěr informací o „A“ mužstvu bychom rádi uvedli několik velmi zajímavých čísel. Od sezóny roku 1949 po konec sezóny 2012/2013 nastoupilo v dresu „A“ mužstva Raškovic okolo 260 fotbalistů. Nejlepším střelcem mužstva v krajských soutěžích se stal Lukáš Jančálek (autor 89 branek) před Ondřejem Kacířem (48) a Richardem Feikem (40). V okresních soutěžích je suverénem Jan Legerský se 189 brankami před Zdeňkem Morysem (80) a Břetislavem Morysem (76).Vzhledem k některým chybějícím údajům o střelcích branek nelze zcela vyloučit, že pořadí bratrů Morysových by mohlo být i opačné. V čele střelců  „A“ mužstva bez ohledu na hranou soutěž stojí Jan Legerský (189) před Lukášem Jančálkem (126) a Zdeňkem Morysem (80) event. Břetislavem Morysem. Nejvyššího vítězství dosáhlo mužstvo v sezóně 1949 na domácí půdě se Sokolem Hukvaldy 13:1 a naopak nejtěžší porážky 0:11 utrpělo v sezóně 1952  doma se Sokolem Dobrá a venku se Slezanem Frýdek „A“. Nejvíce branek v jednom zápase (5) vsítili Uher Miroslav (PR – Lískovec 7:1, 68/69) a Legerský Jan  (PR – RH Místek 7:1, 79/80).

V sezónách 1949, 1950 a pak v sezónách 1999/2000 – 2005/06 měl oddíl kopané také „B“ mužstvo dospělých. V prvních dvou sezónách (1949, 1950) „B“ mužstvo žádnou oficiální soutěž nehrálo. Hrálo pouze předzápasy před hlavním utkáním zpravidla s „B“ mužstvem (zálohou, jak se tehdy říkalo) stejného soupeře.V sedmi sezónách 1999/2000 - 2005/06 hrálo „B“ mužstvo III. třídu (okresní soutěž). Mužstvo pod vedením hrajícího trenéra  Jana Legerského dosáhlo následujících umístění: 5/10, 8/10, 8/13, 3/13, 6/13, 10/14, 12/14.

Družstvo dorostu zahájilo svou činnost od sezóny 1959/60. Hrálo převážně v okresních soutěžích. Výjimkou byly dvě sezóny 2001/02 a 2002/03, kdy hrálo župní soutěž. Lze konstatovat, že ať byla úroveň dorosteneckého družstva v různých dobách různá, bylo vždy zásobárnou fotbalistů pro mužstvo dospělých. V sezónách 2009/10 a 2010/11 bylo družstvo dorostu dočasně zrušeno z důvodu nedostatečného počtu hráčů a absence vhodného trenéra (tolik „Kronika“). V návaznosti na družstvo dorostu byla v pozdějších létech založena také družstva žáků (starší, mladší) i přípravka. Největšího úspěchu dosáhli starší žáci v sezóně 1999/2000, kdy vyhráli okresní přebor a postoupili do župní soutěže, kde spolu s mladšími žáky hráli až do sezóny 2003/04 včetně.

Že byl náš oddíl schopen vychovat velmi kvalitní fotbalisty svědčí také jména některých hráčů, kteří přestoupili z Raškovic do vyšších soutěží, např. Morys Zdeněk, Žižka Vlastimil (b) do Slezanu FM (divize); Nohel Miroslav, Slezan FM (III. liga), Čerňák Lukáš, Pernikář David, Válcovny plechu FM (MSFL); Mohyla Jiří, ml., Pardubice (II. liga) a  Čačak (II. liga, Srbsko); Musálek Jiří, Poruba (divize), Zeman Vojtěch, Pustá Polom (KP). Z oddílu vzešlo také několik fotbalových rozhodčích: Tkáč Jan, Pašas Petr, Málek Dušan,  Novák Michal a Kubošová Jana.

 Za skoro 80 let existence raškovické kopané prošlo výraznými změnami nejen samotné mužstvo a herní systém, ale také fotbalové hřiště a jeho okolí. Je třeba konstatovat, že od roku 1936 se hraje v podstatě pořád na stejném hřišti. Původní hřiště bylo bez jakéhokoliv vybavení. Jak jsme se již zmínili dříve, první dřevěné kabiny (bez vody a sociálního zařízení) byly postaveny až v roce 1958. V roce 1963 bylo hřiště ozvučeno. 7. 4. 1963 zazněl poprvé hlas hlasatele z rozhlasu při utkání se Sokolem Kozlovice (0:7). V létech 1967-68 bylo stávající hřiště pootočeno doleva o zhruba 30^o a zvětšeno jak co do délky, tak co do šířky a zatravněno. Postavena byla též kovová vstupní brána. V roce 1972 bylo započato s budováním nových kabin (původní dřevěné UNIMO buňky byly později vyzděny) a sociálního zařízení. Kolaudace proběhla v roce 1974. Následně bylo v součinnosti s MNV Raškovice vybudováno asfaltové cvičiště a provedena úprava terénu okolo kabin. V osmdesátých létech byla travnatá plocha znovu rekonstruována, postaveno kryté podium pro hudebníky, přebudována vstupní část kabin a provedena generální oprava umýváren. Na sportovním cvičišti byl položen asfaltový povrch, postavena tréninková stěna a instalováno umělé osvětlení cvičiště. Byly postaveny lavice a stoly pro návštěvníky. Za brankou u řeky byla zahájena výstavba druhého fotbalového hřiště.

Zvelebování fotbalového areálu pokračovalo i v létech devadesátých. V červenci 1991 byla  postavena krytá tribuna  s ocelovou konstrukcí a posléze postaveny kryté střídačky.

K velkým stavebním úpravám dochází na počátku tohoto tisíciletí. Vedení oddílu kopané se podařilo díky úspěšnému jednání na centrálních a regionálních orgánech ČR získat finančně významnou účelovou dotaci na rozšíření sociálního zařízení a kabin. K rekonstrukci došlo na základě projektu zpracovaného p. Václavem Muchou v letní přestávce mezi sezónami v roce 2002. Souběžně s touto akcí došlo k zásadní přestavbě a rozšíření (včetně vnitřního vybavení) občerstvovacích prostor pro diváky. V roce 2004 byly všechny nové stavby omítnuty. Před sezonou  2011/12 byla uvedena do provozu světelná tabule. Koncem roku 2013 došlo k výraznému vylepšení prostředí kabin. Ty byly z části vymalovány, byly  sníženy stropy v chodbě  a tím zakrytovány rozvody medií ( voda, plyn, elektřina, topení) . Bylo provedeno obložení sprchových prostorů, zabudovány nové sprchové baterie, včetně příslušenství a instalován nový moderní plynový zásobník pro ohřev teplé vody.

Kromě samotného fotbalového života žil oddíl také bohatým společenským životem. Byly pořádány velmi úspěšné letní karnevaly a zimní plesy, a tím vylepšována finanční situace klubu. V osmdesátých létech bylo realizováno několik výměnných zájezdů do Valtic v okrese Břeclav (bydliště našeho dřívějšího populárního fotbalisty Františka Straky). Výsledky zápasů s místním klubem se, bohužel, nedochovaly. Pamětníci těchto zájezdů si ale vzpomínají, že do Valtic se vozil sud kvalitního piva a zpět sud taktéž kvalitního vína.

V roce 1987 uspořádal oddíl zájezd na jižní Moravu do Hroznové Lhoty. Reciproční akce v Raškovicích proběhla v roce 1988. V rámci obou akcí byla také sehrána dvě přátelská utkání. Jen pro zajímavost, naši oba zápasy prohráli. Venku 3:4 a doma 1:2. Ale o výsledky v tomto případě zcela určitě až tolik nešlo.  Všechny výše zmíněné „družební“ akce byly o to významnější, že se jich mohli účastnit i rodinní příslušníci. Všichni také rádi vzpomínají na víceméně pravidelná „pozápasová hodnocení“, která po dlouhá léta probíhala převážně v restauraci „U Morysa“. Dle vzpomínek přímých účastníků, měla tato „hodnocení“ mnohdy velmi kritický a bouřlivý průběh, ale pro upevňování kolektivu měla vždy rozhodující význam.

Ze stručného výše uvedeného přehledu skoro 80. leté historie raškovického fotbalu lze vyčíst obrovský kus vykonané práce jak na poli sportovním, tak při zvelebování  fotbalového areálu. Za tím vším se skrývá velká obětavost a nezměrné úsilí všech generací hráčů, trenérů a funkcionářů, vedená snahou o dosažení vždy co nejlepších sportovních výsledků a současně s tím i o propagaci a šíření dobrého jména obou obcí Raškovic i Pražma v celém Moravskoslezském kraji. Za toto všechno patří všem víc než velké poděkování. Ti všichni, spolu s celou řadou příznivců klubu, odpracovali navíc tisíce brigádnických hodin při budování svého „svátostánku“. Toto vše ve svém volném čase zdarma, bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu.

Velké poděkování patří primárně hlavnímu sponzorovi klubu, Obecnímu úřadu v Raškovicích a také všem dalším sponzorům klubu, od těch největších, až po ty nejmenší. Záměrně nikoho nejmenujeme, abychom nechtěně nikoho neopomenuli. Je zřejmé, že zvláště v dnešní době, by se klub bez jejich podpory a pomoci neobešel a tak vysokou soutěž, jakou už od roku 2002 hraje, by prostě v žádném případě hrát nemohl. Proto ještě jednou obrovský dík nás všech. A závěrem nám dovolte vyslovit jedno společné přání: ať se nám tak skvěle daří i nadále.

Převzato z publikace autorů Richard Pastorek, Antonín Zeman : Historie fotbalu v Raškovicích, Raškovice 2014.